Recenze bombastického zážitkového dárku

Hned z kraje chci říci, že tento článek není placený. Jedná se výhradně o mé osobní zkušenosti, o které se chci s ostatními podělit. Třeba se to někomu bude hodit.

Manželka mi k narozeninám na nejmenovaném slevovém portále zakoupila v akci jízdu sportovním autem na letišti v Příbrami. Díky tomu, naštěstí za dárek nedala takovou pálku, jaká je uváděna na oficiálních webových stránkách firmy TopGearCar. Popravdě vyhodit v mém případě u Ferrari F430 12.990,-Kč za hodinu jízdy mi jinak připadá velmi přitažené za vlasy a nemyslím si, že se najde moc bláznů, kteří by za hodinové svezení byli ochotni tolik vysolit. O tom, že mám pravdu svědčí i to, že na několik aut v době mé návštěvy byla vyhlášena slevová akce, takže přímo na místě jste si mohli zajezdit za mnohem příjemnější peníze.

Takže, jak vše probíhalo? Jednoduše jsem si telefonicky vybral termín jízdy a auto. V mém případě se jednalo o Ferrari F430, za které jsem byl nakonec moc rád, protože byl nádherný den a auto mělo stahovací střechu. Ve stanovený den jsme se dostavili půl hodiny předem na letiště v Příbrami na registraci. Zde jsme vyplnili smlouvu o pronájmu, v která naštěstí neobsahovala nějakou záludnost, pouze klasické formulace. V mém případě jsme si hned na registraci vybrali i pořízení video záznamu z jízdy. Doplatek na palivo byl kolem 400,-Kč plus natočení videa v akci za 299,-Kč. To bylo na recepci vše.

Půl hodinky čekání na jízdu jsme strávili focením sportovních aut a paraglidistů, kteří padali z nebe jako jablka ze stromu co 10 minut. Pár minut po druhé hodině přijelo konečně moje vybrané auto z poslední projížďky, ke kterému jsem se začal hned hlásit. Následovalo pár rad od instruktora ohledně řízení automatu a vyrazili jsme na půl hodinovou projížďku.

Nevím, čím to bylo, jestli tím, že se pořizoval video záznam z jízdy, nebo tím, že byl instruktor poněkud introvert, ale bylo vidět, že se do občasné konverzace tak trochu musel nutit. Převzal jsem tedy iniciativu a začal se občas trochu ztrapňovat idiotskými otázkami na auto, jako kolik to žere, jak je rychlé apod. Ve chvíli, kdy jsem nadával na automat, na který si musíte přeci jen pár minut zvykat, si určitě o mě instruktor myslet, že jsem asi z nějakého ústavu pro chorobomyslné. Nicméně v tu chvíli mě nic stupidnějšího nenapadalo, mimo to jsem byl z auta poněkud vystrašený. Přeci jen je to stroj za pár miliónů a tak jsem ho nechtěl poškrábat a ani jinak poškodit. Mimo to bylo auto poměrně agresivní, čemuž se nedá divit, je to přeci jen sportovní auto s 360 koňmi pod kapotou.

Jízda probíhala v plném provozu na místních silničkách, které mi připadaly poněkud nehodné takových aut, ale co se dalo dělat. Místo rádia hezky vrněl silný motor, který při přeřazování o sobě dával slušně znát. Když jsem o tom později přemýšlel, dospěl jsem k závěru, že v takovém autě je hřích poslouchat rádio. Takže i když originální rádio značky Ferrari určitě zní dobře, nikdy nebude tak sexy jako nadupaný motor. V polovině jízdy instruktor řekl, ať vjedu do zákazu vjezdu a ukazoval doprava na letištní plochu odhadem dva kilometry dlouhou. Tam teprve začala ta zajímavá část jízdy. Nejprve chvíle čekání na kraji, pro ujištění že je volno a pak pomalý rozjezd s následným plným sešlápnutím plynového pedálu. Teprve teď auto ukázalo co to znamená mít spotřebu přesahující 20 litrů na 100 kilometrů. Motor začal řvát a auto vystřelilo tak rychle, že jsem se bál, jestli ho dokážu udržet na cestě. Naštěstí je na takové podmínky dobře připraveno, takže na dráze sedělo jak přibité. Po otočce na konci letištní dráhy jsem si zrychlení na cestě zpět mnohem více užil. Jen je škoda, že se nepodařilo dosáhnout maximální rychlosti. Po cca půl minutě se podařilo z auta dostat nějakých 270 km/hodinu. Škoda, že dráha byla tak „krátká“. I tak to byl zážitek, na který se nezapomíná. Cesta zpět na parkoviště již byla poklidná a já si auto mohl poprvé začít trochu více užívat.

Po jízdě následovalo zhruba hodinu a půl (ne slibovaných půl hodiny) čekání na vyhotovení videa, takže s tím spojený lehčí oběd u stejnojmenné firmy přišel vhod. Při přehrávání videa doma nás překvapilo, že záznam nebyl prošpikován reklamami. Na druhou stranu je na videu převážně pohled na řidiče, takže ze samotné jízdy toho moc ukazovat nejde.

Co dodat na závěr? Projížďka v rychlém autě je něco, co každý den nezažijete. Pokud o tomto dárku uvažujete, a myslíte si, že to obdarovaný zvládne, pak do toho jděte. Rozhodně to stojí za to. Jen jedna rada, kupte si jízdu v nějaké akci. Je mnohem více lepších způsobů, jak utratit 13 tisíc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.