Zničí nás počítače, aneb proč jsou Asimovy zákony k smíchu?

Svět se pomalu mění. A mění se obrovským způsobem, který paradoxně na povrchu takřka není vidět. Vše se totiž odehrává v kybernetickém světě, který za posledních 30 let zaznamenat obrovský rozvoj. Minulost nemá smysl řešit, protože nás zajímá především budoucnost. Ta se dá shrnout do několika málo pojmů, které budou definovat vše. Umělá inteligence, big data, materiálový pokrok. Pojďme se na to vše a možná i trochu více podívat.

Začněme big daty, které jsou hudbou nejbližší doby. Pokud nevíte co jsou to big data, pak pro vás uvedu jen stručnou definici. V minulosti se díky omezenosti technologií zaznamenávala jen pouze určitá data. Z těch se následně pomocí statistiky odvozovaly závěry, které ne vždy byly správné. V současné době, není problém uchovávat obrovská kvanta dat. Proto se pomalu a jistě začíná skladovat každý bit, který se objeví. Výsledkem jsou nestrukturovaná data, která uchovávají vše co se kolem děje. Tyto data je již dnes možné pomocí speciálních metod analyzovat neuvěřitelnou rychlostí. Výsledkem jsou pak nové odpověďi na otázky, které jsme braly jako konečné. Navíc big data je možná analyzovat pokaždé trochu jinak a tak je neustále recyklovat a zjišťovat z nich další a další závislosti. Uvedu příklad. Mobilní operátoři uchovávají informace nejen o tom, komu a kdy voláte, ale také například vaší pozici. Z toho tedy jde vyčíst, kde bydlíte, jaké jsou vaše zvyky, nebo také, kudy a kdy jezdí nejvíce aut, nebo kde jsou aktuálně zácpy, případně je možné do určité míry předpovědět vývoj chování nejen vás, ale i davu apod. Na tomto příkladu jde tedy vidět, že data, která byla dříve používaná pouze pro jednu věc, mají ve skutečnosti téměř neomezený obsah informací. Stačí se na data podívat z trochu jiné perspektivy.

httpvh://www.youtube.com/watch?v=7D1CQ_LOizA

Všechno vědění lidstva je v zásadě na internetu, nebo alespoň v nějaké digitální podobě. Pokud toto všechno lidské vědomí dáme do jedné velké databáze, pak dojde k vytvoření superinteligence, která nás lidstvo přesáhne. To možná zní divně, ale když se podíváte na to, že umělá inteligence IBM Watson se již dnes sám umí učit na internetu, tak pak snad pochopíte, že to není žádné sci-fi, ale realita současnosti, kterou stačí dopilovat do dokonalosti. Na druhou stranu, jak počítač pozná, že informace, které zpracovává jsou skutečně pravdivé? On si to totiž může pouze „myslet“. Jeho algoritmy, a konec konců, ani žádné jiné algoritmy nejsou schopny a nikdy ani nebudou schopny říci, jaký výrok je ten správný, a jaký ne. Člověk sám, se totiž učí pouze pomocí empirie, to jest zkoušením a sledováním co se stane. Zkrátka a jednoduše není možné, aby jste si sedli v restauraci k pivu a najednou vymysleli kvantovou fyziku. K tomu se musí lidstvo nejprve propracovat. Navíc většina velkých objevů téměř vždy byla pouze náhoda.

httpvh://www.youtube.com/watch?v=lI-M7O_bRNg

K umělé inteligenci je potřeba dodat snad jen tolik, že již dnes existují automatické učící se algoritmy, které dosavad selhávaly jen proto, protože neměly potřebná data. Konec konců i sám Google, který vytvořil umělou inteligenci, která je schopná rozpoznávat kočky, není, jak co se vlastně uvnitř umělé neuronové sítě děje. To vidím, jako velký problém. Výsledkem bude počítač, který se bude chováním dost podobat člověku s tím rozdílem, že bude mít neustálý přístup ke všemu vědění lidstva, takže bude schopný reagovat tisíckrát lépe, než my sami, jako omezení jednotlivci.

Mimochodem, víte, proč je možné sestrojit AI? Jedoduše protože je náš mozek postaven z relativně „velmi jednoduchých“ součástek, které se jmenují neurony.

Čekání na Skynet

Asimovy zákony jsou k smíchu, protože budoucí AI si uvědomí sama sebe až k tomuto stavu dospěje. Zákony by fungovaly pouze za předpokladu, že dojde k jejich naprogramování. V budoucnu se však počítače budou schopny samy sebe programovat. Stačí jim k tomu internet a brutální výkon počítačů. Jedinou nevýhodou AI, která si sebe sama uvědomí, podobně jako tomu bylo u Skynetu v Terminátorovi, je její on-line verze. Současná robotika ani z daleka nedosahuje stupně vývoje k vytvoření stroje podobného terminátoru. Nicméně i to je jen otázka času. Na druhou stranu, je otázka, jak by off-line verze mechanického stroje byla výpočetně výkonná. Přeci jen výhoda AI bude v její neomezené on-line formě, která bude mít k dipozici téměř neomezený výkon. Takový výkon se ani za 50 let nepodaří vtěsnat do počítače o velikosti lidské bytosti. I když co já vím. Před padesáti lety byl 5MB disk velký jako kancelářský stůl. Nyní je pro uložený 5MB potřeba pouze několik stovek miliónů atomů.

Otázka je, kdy si sám sebe počítač uvědomí. Výhodou je snad jen to, že AI bude pracovat jen s tím, co víme my, tedy alespoň z prvopočátku, než začne samo přemýšlet, analyzovat, sledovat, měřit apod.

Nevěříte? Možná film Ona/Her by vám mohl napovědět, jak bude brzká budoucnost vypadat. Mimochodem excelentní film.

httpvh://www.youtube.com/watch?v=WzV6mXIOVl4

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *