Proč je lenost tak velký problém?

Lenivost je úžasná lidská vlastnost. Kdo by si rád alespoň občas nezalenošil? Zůstat déle v posteli je přeci tak snadné. Nebo odsunout problémy na jindy je často otázka pouhé myšlenky. Asi to znáte všichni, zejména prokrastinátoři, kteří jsou schopní dělat cokoliv jiného, než to co potřebují dělat. Občas je to fajn. Není však dobré si na lenošení zvykat. Proč, to se hned dozvíte.

Díky pokroku v medicíně, konkrétně magnetické rezonanci, se zjistilo, že to co děláte, ovlivňuje váš mozek. Vaše chování/prostředí mozek ovlivňuje tak moc, že se dokáže na fyzické úrovni přestavit. Této schopnosti se normálně říká adaptace. Která stojí za tím, že mimo jiné zapomínáme. Znáte to určitě ze školy. Na VOŠce nás matematikářka učila počítat vysokoškolskou matematiku zpaměti. V té době pro mě nebyl problém spočítat jednodušší parciální derivace bez mezi výpočtů. Dnes po 10ti letech jsem rád, když zvládnu na papíře vypočítat obsah krychle, nebo spočítat jak daleko je blesk, který udeřil (doba od úderu blesku do zahřmění x rychlost zvuku 320m/s), nebo ještě Ohmův zákon v základní podobě. Avšak poprat se s dvojnými integrály bych se dnes nezvládl. Za to si umím napsat v PHP celou, často i složitou, funkci bez jediné chyby, aniž bych kód verifikoval jeho spuštěním. Tomu se říká adaptace. To mozek umí, velmi dobře. Proto tedy moc záleží na tom, co své hlavince servírujete. Pokud to bude lenost, naučí se váš mozek zahálce. Dostat se pak z toho je dost komplikované. Přechod z jednoho stavu do druhého je pro mozek náročný. No, a pokud umí lenivět, je to o to těžší.

Pokud jste prokrastinátor(ka), přečtete si jeden krátký, ale za to výstižný, článek od Johna Vanhary s názvem „Hlavně nezačít skutečně pracovat„.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *