Hydrát metanu, palivo budoucnosti

Jak asi víte, energetické zásoby pomalu dochází a jak se zdá, tak nám nepomohou ani jaderné elektrárny. Naštěstí to vypadá, že budeme mít náhradní zdroje energie již velmi brzy. 

Hydrát metanu je metan, který je zmrzlý v ledu. Metan (methan), je vůbec ta nejjednodušší forma uhlíku vůbec. Při pokojové teplotě je to netoxický plyn bez barvy a zápachu, lehčí než vzduch. Metan se nejčastěji používá v energetice, kde se míchá s dalšími uhlovodíky. Již z těchto několika málo vět vám musí být jasné, že mít hodně metanu znamená mít hodně energie. No a jak to tak vypadá, je ho celkem dost a půjde i těžit.

Přestože, je metanu kolem nás hodně, čemuž se nelze dovit, protože je to významný skleníkový plyn, je jeho těžení komplikované. Ideální je, když je v již zmíněné zmrzlé podobě, tzv. hydrátu metanu. V této formě, je v jednom metru čtverečním ledu zachyceno 164 metrů krychlových metanu.  Dlouhou dobu se myslelo, že se na naší planetě nenachází, avšak v posledních několika letech se zjistilo, že se na naší planetě vyskytuje, a to dokonce ve vysokých koncentracích.

Hydrát metanu vzniká jen za specifických podmínek, mezi které patří vysoký tlak, nízká teplota a přítomnost vody. Tyto podmínky jak se zjistilo, se nachází na mořském dně. Konkrétně v Aljašce, Mexickém zálivu, indickém a čínském pobřeží. Dobrá zpráva je, že podle posledních výzkumů bylo zjištěno, že hydrát metanu bude schopný zásobovat naše energetické potřeby na dalších cca 3.000 let.

Samotná těžba hydrátu metanu je prozatím komplikovaná, nicméně, je tak moc lákavá, že se Amerika, Japonsko, Jižní Korea a Indie již snaží několik let tento zmrzlý plyn těžit.

Závody v těžení

Země, která vymyslí jak efektivně těžit tento plyn, a včas ovládne hlavní velká naleziště, se stane na dlouhou dobu energetickou velmocí, protože jiné alternativní formy energie jsou prozatím v praxi ne moc dobře použitelné. Každopádně jak to tak vypadá, bude se velká část naší budoucnosti odehrávat ve vodě, v které je velké množství velmi oblíbeného a snadno dostupného vodíku.

Není všechno zlato, co se třpytí

Přestože, jak to tak vypadá, je hydrátu metanu hodně, vyvstává s jeho těžbou několik zásadních otázek. Asi nejzásadnější je, co se stane, když se začne hydrát metanu těžit. Z historie víme, že se již několikrát tyto velké zásoby metanu uvolnily do ovzduší, čímž došlo k ohřátí teploty planety o několik stupňů. To se na první pohled nemusí zdát jako problém, avšak je potřeba si uvědomit, že náš ekosystém je extrémně citlivý na dlouhodobé teplotní výchylky, které mohou vyhladit většinu života na planetě. Další problém osobně vidím v přítomnosti hydrátu v moři. Čí je vlastně moře? Prozatím nikoho. Pokud vím, tak deset kilometrů od pobřeží se moře považuje za území země, kterou omývá. Dál však již není nikoho. Když v tomto území nikoho začne těžba a dojde ke střetům zájmu, co nastane? Jen tyto dvě otázky, které jsem zde uvedl, jsou nesmírně složité na zodpovězení. Do budoucna však na ně někdo bude muset zodpovědět, protože ropa a uhlí nám pomalu a jistě dochází, přičemž už víme, že ropu bude velmi těžké nahradit. Ani ne tak jako ropu palivo, ale ropu jako surovinu, kterou každý den, byť si to možná neuvědomujete, používáte všichni. Mimo to, farmacie je na ropě dost závislá. Nicméně věřím, ne věřím, jsem přesvědčen, že se najde časem nějaká náhrada ropy, stejně jako tomu bylo doposavad se vším nedostatkovým.

No uvidíme. Budoucnost bude určitě velmi zajímavá a možná i krvavá. Vše záleží na rozvoji technologie, která naštěstí dělá mílové kroky.