Tento post měl být přidán do stránky Zajímavé myšlenky, na kterou přidávám myšlenky z moudrých knih, které se mi líbí, nicméně, to co zde níže uvedu, mi přijde natolik důležité, že to zde píši jako samostatný příspěvek.
Následující pochází z knihy Péče o dítě od Josefa Švejcara z roku 1982.
Ještě v jednom směru mají dnešní rodiče svůj výchovný úkol nesmírně stížen ve srovnání s minulostí: Ve všech oblastech života dochází dnes k prudkým změnám – tak prudkým, že se za jednu generaci změní pronikavě celý způsob života. Zatímco dříve rodiče vychovávali své děti pro svět, který byl podobný jejich důvěrně známému světu s jeho požadavky a zákony, mají dnes rodiče vychovávat děti pro podmínky budoucího světa – světa, který neznají a jehož nároky ani nemohou tušit. Srovnávat jejich dětství se svým vlastním dětstvím má malou cenu. Mají-li tedy být děti dobře připraveny pro svět, který se tak rychle mění, musejí být vychovávány jinak než děti minulosti. Nestačí už jen hotové znalosti – ty budou za dvacet či třicet let možná bezcenné; nestačí hotové dovednosti, protože se mění celá výroba a celý způsob života; nestačí jen poslouchat rodiče – koho budou poslouchat ve své dospělosti? Zdá se, že je jen jediná cesta z tohoto dilematu: učit dítě od malička samostatnému myšlení, tvořivé činnosti, která nachází vždy nová řešení pro nové situace, kritickému rozhodování v situacích, kdy se nabízí mnoho rozdílných názorů a postojů, snášenlivosti k mínění druhých, ale zásadovosti a odpovědnosti v jednání vlastním. Výchova dítěte v dnešním světě musí být tedy něčím víc než jen vštěpováním dovedností a pěstováním dovedností, návyků a způsobů chování. Opravdová výchova je stálým dialogem vychovatele s dítětem, které si v něm osvojuje stále větší míru sebeřízení a umění samostatného rozhodování – a nabývá pocitu jedinečného osobního naplnění i uspokojivého společenského zařazení.
Chápu, že v praxi toto není většina rodičů schopna své děti naučit. Toto mohou učit své děti jen ti rodiče, kteří sami takto myslí. Nicméně uvedená citace z knihy je odpovědí na to, co by školy měly děti učit. Samozřejmě, že si uvědomuji, že uvést v běžných školách toto do praxe je sci-fi a to i pod vedením Klause mladšího, ale třeba se pletu a tento text se dostane do rukou schopného jedince, který třeba toto uvede v praxi.
Přesně tyhle myšlenky se mi už od narození dítěte honí hlavou. Čím dál víc mám pocit, že aktuální vzdělávací systém z dob Marie Terezie už je desítky let mimo. Nejlíp si to uvědomuju na sobě a na limitech, které jsem si díky školní docházce v sobě vytvořila, a které mi rozhodně nepomáhají.
Syna nechci vychovávat k poslušnosti, ale vést ho k samostatnosti a zodpovědnosti za sebe a svůj život. Právě mé vlastní limity získané z výchovy a vzdělávání mi to dost výrazně komplikují. Ale nedám se 🙂
Přání máte krásné…Obávám se ale, že cílem je mít ve společnosti spíš poslušné ovce než samostatné jedince…. lépe se tak řídí. Čímž pádem vůle ke změně není. Bude potřeba motivovat slona a ukázat cestu jezdci… a na to je třeba člověk s velkou osobností.
Nemám čas čekat až se někdo probudí, a tak hledám už teď cesty, jak i bez státního vzdělávacího systému to svoje dítko vypravit do světa. Zatím mi do toho v našich podmínkách zapadá jen domácí výuka 🙂 Tak uvidíme, jak to nakonec u nás dopadne.