Kladno město, jehož sláva již dávno hvězd se nedotýká po uzavření Poldovky upadlo do ještě větší šedi, než kdy bylo. Až teprve v poslední době se pomalu Kladno oklepává z popílku času a stává se z něj opět město, které doposavad bylo spíš jen průmyslovou zónou.
Kladno není špatné, je blízko Prahy, je relativně velké, pochází z něj spousta slavných sportovců aj..
Od doby co jsem se přistěhoval do Prahy jsem si vždy myslel, že v Praze zůstanu, avšak….. V Praze se žije blaze, ale draze a to sakra draze. Pokud chcete bydlet ve svém, tak můžete zaplatit x miliónů (2 a více) za byt někde v paneláku nebo se přestěhujete do města jako je Kladno.
No jo, jenže ono sehnat na Kladně rozumný barák je celkem dost náročné, protože je zde jeden faktor, který dost komplikuje hledání. Tím faktorem jsou Rómové, kterých je zde víc než dost. Nejsem rasista to ne, ale předsudky jsou předsudky. Zatím jsme v 40% případů narazili na dům, který prodávají Rómové. Nejsou to však žádní asociálové, ale slušní občané. Dost mě to překvapilo. Vše mají hezky upravené, čisté, zrekonstruované no zkrátka jim nelze nic vytknout. Takhle když budou žít všichni, tak rómská problematika zmizí v nedohlednu.
Domy, které nám ukázali byly v jak dobrém stavu, tak i v horším, na druhou stranu však za velmi rozumné ceny. Z technického hlediska v zásadě nevidím problém, proč nějaký takový dům nekoupit. To je jedna stránka věci, pak je tu ještě druhá a tou jsou předsudky. Bohužel, je to tak. Máme médiama, jako je Nova, Blesk a podobný odpad tak vypláchnuté mozky, že díky předpojatosti vůči rómům asi určitě o domy dále zájem mít nebudeme. Nevím, ještě o tom budu přemýšlet.
Je to zvláštní, že? Jako malý kluk jsem měl rómy za kamarády, protože bydleli hned vedle nás. Byla to slušná rodina, to jo. Pár černých ovcí se našlo, ale co si budeme říkat, my gadžové taky nejsme svatí, jen protože jsme běloši.
Přitom bychom se od rómů měli co učit. Například mě úplně fascinuje jejich soudržnost. Rodiny bydlí pohromadě s dětma a ne jako u nás, kdy po dvacítce prcháme od rodičů, o které by jsme se nedej bože museli starat. Vejminek a podobné je u nich naprosto běžná věc. U nás již téměř neexistuje. Přitom v jednotě je síla a pokud je taková rodina pohromadě, tak může dosáhnout takových met, na které sami nemůžeme ani pomyslet. Navíc to, že dnešní rodiny bydlí samy pokud možno co nejdál od rodičů, nás nutí k tomu vše budovat znovu. Nemůžeme tudíž stavět na tom co pro nás budovali rodiče, ale musíme začínat od nuly (tedy pokud vám rodiče od malička nešetřili peníze).
Nevím, je to asi tím, že je v nás pěstovaný individualizmus, za kterým se skrývá prachobyčejná sobeckost.